Co když, je to trochu jinak

Jako by to bylo včera, co jsem prožila tu nejintenzivnější lásku s jedním velmi talentovaným mužem. Je to už možná víc jak deset let. Možná i víc. Byl tak daleko, že ani dál být nemohl. Byl ženatý… Ale když se poprvé dotkl jen mé ruky projížděl mnou elektrický proud jako nikdy předtím, s nikým jsem nic podobného, nezažila. Touha se stupňovala víc a víc když říkal: „Myslím, že bychom měli zůstat jen kamarádi.“ Nakonec se to stalo. Byla jsem přesvědčená, že to je on ten pravý ten dvojplane…  Jenže, jenže tenhle úžasný dvojplanet, chtěl zůstat se svou ženou, co hodně pila a žít život oběti… 

Ale tenhle ten, když jsem viděla jeho zářivé oči a obrovské dobré srdce… Nešlo přehlédnout, Bohužel on přehlížel mě. A přehlíží dodnes. A nebo mě miluje, ale nepřizná to… Cítila jsem s ním takové spojení… 

Jindy zas bylo všechno tak skvělé… Růžovo růžové, bohužel jen tři měsíce… 

S jiným jsem se dostala do úžasného pole lásky a to jsem ho tolik nesnášela a považovala ho za blba… A pak se to změnilo. Do lásky, které se vždycky lekl… 

Často, zažiju nádherné momenty s muži, na Biodanze, je to pár chvil, už jsem se za ně naučila cítit vděčnost, jen být v tom okamžiku a jít dál. Neulpívat, nechtít si je brát domů, i když mívala jsem tu chuť kdysi… Dnes si odnáším vděčnost, za možnost, že se to stalo, protože pak se to může brzy stát i v životě… 

Jak kdysi jeden moudrý učitel řekl, nejde o to pro pár okamžiků spálit mosty nás obou a odejít od rodin, skutečně jde  si říct  wau to bylo skvělé jak,  to dostanu do svého života, jak to udělám se svou ženou?

Výjimečné chvíle přichází a odchází, aby zas přišly jiné ještě výjimečnějším… 

Jiný můj učitel říkal někde docela blízko vás je někdo, kdo vás miluje, běžte a najděte ho. A tak se snažím mít oči otevřené… 

Myslím, že skutečná láska mezi mužem a ženou není o chvilkovém pobláznění… 

Milovat a být milován. V této smyčce vše končí a začíná. Někdy se tak ženeme za snem, že pro třísky nevidíme les.