Ruce, někdy si ani neuvědomuji, kolik toho pro mě vykonaly a vykonávají. Vůbec, jak dokonalé je lidské tělo. Co všechno pro mě i tebe dělá…

 

 

Znám dost žen, které si klidně obují například malé boty v domnění, že díky něčemu takovému jako boty budou hezčí? Přitažlivější?! Jednou věcí jsem si víc než jistá. Nohy, které si tyto ženy, takto ničí, mají doslova jen dvě. Jiné už mít nikdy většinou nebudou. Zato boty, těch za svůj život máme, jéje, víc než dost. Takže nemělo by to být spíš obráceně? Své nohy si hýčkat a boty prostě vyzout?

Ruce, ruce jsou ještě o level výš. Jsou na úrovni srdce, jako by byli prodloužením tohoto lásku produkujícímu orgánu.

 

 

 

Jen si přiznej, kolik dětí už zvedly své ruce a přivinuly na svou hruď? Kolik pohlazení rozdaly a kolikrát se přivítali s někým milým… Kolik lidí objaly? Kolik potravy připravily pro tvé nejbližší? Co všechno už dokázaly zvednout a unést.

 

 

Ruce jsou orgán, přes které proudí tvořivá síly a zhmotňují často naše sny myšlenky tady v tom světě. Dokáží vytvořit a stvořit mnohá nádherná díla. Jsou prostředníkem, který tvoří a přináší tomuto světu další rozměr. Nic, opravdu nic, bychom v tomto světě nestvořily nebýt našich rukou.

 

 

 

Ruce jsou naším velkým požehnáním a darem. Ruce mohou a často i dávají a přináší lásku prostřednictvím dotyku. Fyzický kontakt, který přináší něhu a laskavost je tou největší léčivou silou, jakou znám. A přesto, je to nějaký fenomén doby přináší nejvíc kontaktu našim elektronickým zařízením… přála bych si přinášet víc dotyků a fyzického kontaktu lidským bytostem než elektronickým zařízením.

 

 

Víc a víc se vracet k sobě ke svému tělu a do svého těla. Dávat a příjmat tam, kde to má viditelné účinky a přináší to radost jak dávajícímu, tak přijímajícímu… Být spolu propojovat se v lásce radosti a laskavosti. Objevovat tak podstatu lidského bytí na této planetě. Právě v kontaktu a doteku. Tato cesta může být velmi podmětná a inspirující.