Říká se, že nejistější věcí na téhhle planetě je změna. Změna se děje neustále, počasí se mění, roční období, nebo příliv a odliv, noc a den… příkladů je mnoho.
Nedávno jsem měla možnost, pozorovat nechuť do změny. Ne vlastní, ale někoho jiného… bylo to tak zajímavé, protože jedna má část tomu ták moc rozuměla. Ještě nedávno jsem často touto nechutí trpěla také… takže to spouštělo všechny ty pocity a otázky proč se to tak často děje? Všechno to podivně slizké ulpívání… Protože podstatou života je plynout. Plynout jako voda v řece.
Přesto největší strachy pramení často právě ze změny, z pocitu že nevíme co bude po tom, co se skrývá s další zákrutou této řeky, zvané život. Je to jakýsi strach z neznáma. Co příjde když tohle je táák hezké? Nechci to už nikdy opustit chci v tomto bodě v této přítomnosti uvíznout navždy! Ano uvíznout. Znáš to? Já tohle žila mnohokrát. Je to jakési lpění, nechuť se posunout dál. Víš co se stane s vodou která stojí na místě? Ano zakalí se začne zahnívat a stagnace ji přivede do bodu kterému říkáme močál…
Jsou to jen mé zkušenosti, přesto se zeptám už tě život doslova vykopal někam kam jsi vůbec nechtěl/a? Ptal/a jsi se proč zrovna já?
Mě jednou například během prvního Advetního týdne vyhodily z práce. Když jsem odtamtud odcházela plakala jsem. Jenže pak jsem se nad to nějakým zázrakem povznesla, a řekla si výborně to si ten Vánoční čas užiju! Budu péct cukroví bude to super mít tolik času jen pro sebe a to před Vánoci! Do čtrnácti dnů jsem měla novou práci, mohem lepší ve všech směrech. Vlastně jsem ještě nezažila, že by změna i hodně nepříjemná byla ve výsledku ještě horší než před tím, naopak vždycky je to lepší. Protože do stejné řeky nikdy dvakrát nevstoupíme.
„Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo tak to ještě není konec.“
-John Lennon.
Nejvíc plynulosti do života mi vstoupilo právě díky Biodanze.
Začínáme 9.1.2023 v 18:15 na Lidické 23