Důvěra v život: Můj příběh s Biodanzou
Někdy si připadám tak trochu bláznivá. Nebo vlastně odvážná?
Záleží na úhlu pohledu, jak se na to dívám.
Dnes ráno, když jsem jela šalinou do práce, meditovala – nebo možná jen tak přemítala – nad vlastností, kterou u sebe poslední dobou pozoruji a za kterou jsem neskutečně vděčná. Ptáš se, co to je?
Je to důvěra v život. Důvěra, že všechno nakonec dobře dopadne. Jak říká John Lennon:
„Všechno nakonec dobře dopadne. A jestli to tak nedopadlo, ještě není konec.“
Tahle důvěra není jen náhodná. Naučila jsem se ji díky Biodanze, která mi ukázala, že život nás vždy podpoří v našem růstu. Nemusíme vědět jak, ale zkrátka to tak je. Biodanza mi dala jistotu, že i když cesta může být náročná, život nás vede směrem, který nás obohatí a posílí. Život mi vždycky pomůže.
Důvěra, která mění pohled na život
Tahle důvěra se mi připomněla ve chvíli, kdy se můj život znovu roztáčel a já jsem stála na prahu velkých změn. Místo paniky jsem si klidně řekla:
„Vím, že mě čeká spousta změn a že to nebude snadné. Ale věřím, že to zvládnu. A hlavně, že všechno bude dobré.“
Tohle pro mě byla úplně nová zkušenost. Dřív bych nejspíš podlehla strachu. Ale tentokrát jsem cítila klid a vědomí, že i neznámo má svůj smysl.
Biodanza: Cesta k důvěře a odvaze
Na první pohled to možná nepůsobí nijak odvážně, ale pak je tu kauza jménem Biodanza. Když jsem se přihlásila do školy, vůbec jsem si nebyla jistá, jestli chci být facilitátorkou. Upřímně, tehdy jsem si spíš myslela, že ne. Ale tančit? Tančit Biodanzu! Přesně to jsem chtěla.
Po dvou letech školy, které se protáhly kvůli okolnostem skoro na tři, se ve mně něco změnilo. Najednou mi v hlavě znělo:
„Jo, já to chci. Chci vést týdenní lekce!“
Strach jako startovní blok
V únoru 2022 nám oznámili jasné podmínky pro vedení lekcí. Na okamžik mě přepadla panika:
„Fakt do toho půjdu?“
Obvykle mě strach paralyzuje. Zůstanu stát na místě, nebo rovnou uteču. Jenže tentokrát to bylo jiné. Jako bych zaklekla do startovacích bloků a vystřelila vstříc svým obavám. Sama sobě jsem slíbila, že začnu na podzim, jak se doporučuje. A tentokrát jsem věděla, že to dodržím.
Srdce vs. rozum
Teď stojím před dalším krokem – zítřejší schůzkou ohledně prostoru, kde se bude tančit. Je to dokonalé místo. Srdce mě tam táhne všemi silami, i když můj rozum varuje:
„Buď nohama na zemi!“
Občas se ti dva – srdce a rozum – pohádají. Ale nakonec mě vždycky zaplaví důvěra, že všechno dobře dopadne. Netuším, jak přesně, ale vím, že se to stane.
Protože když něco miluješ, není co řešit.
A přesně tak to cítím s Biodanzou.
Je to cesta, která mě učí důvěřovat životu, přijímat změny a šířit lásku. A vím, že to, co dělám, má smysl.
Pokud vás tento příběh oslovil a chcete také zažít sílu důvěry a radosti z pohybu, přijďte na lekci Biodanzy. Objevte, jak vám tanec může pomoci propojit se se sebou i s ostatními. Vaše cesta může začít už dnes.

