Můj příběh s Biodanzou
Když jsem se poprvé setkala s Biodanzou, hned jsem to věděla. Jo! To je ono! Bylo to na festivalu, a tak jsem se rozhodla, že hned jak přijedu domů, do Brna, najdu si kurz Biodanzy. Budu tam chodit. „Tahle Biodanza musí být něco jako Jóga. V Brně budou alespoň tři.“ Napadlo mě okamžitě.
Jaké bylo mé zklamání, když v Brně nebylo nic! Ani jedna Biodanza!? Dokonce to bylo tak mizerné, že v celé republice, byli jen dvě ženy. Jedna v Praze a druhá v Berouně. „Beroun? Kde to vůbec je?“ Pomyslela jsem si tenkrát.
Jsem Miloslava Gabrielová
Zamilovala jsem se do tance života-čti Biodanzy, je to už asi sedm let, nebo i déle. V současné době jsem lektor pod supervizí.
A jak to bylo dál? Jezdila jsem na víkendové akce do Prahy a Biodanza byla jedna z mála technik, které mě neopouštěli a viděla jsem v nich velký smysl i svůj vlastní posun. Takže když se otevřel první tříletý běh Biodanza školy, něco ve mně zařvalo:
„Jo to chci!“ Bylo to především pro to, že jsem měla před sebou vidinu toho, že budu mít každý měsíc víkend s Biodanzou. Co je Biodanza si můžeš přečíst také zde.
Škola se nakonec protáhla na čtyři roky díky situaci kolem C19. Tři roky v tom opravdu nic víc nebylo, než moct tančit. Ostatní lidé se ptali na to, co obnáší dělat facilitátora Biodanzy, tak jsem měla husí kůži a sevřený žaludek. Ne nikdy, opravdu nikdy si nikam nestoupnu a nebudu povídat a tančit před ostatníma, zapomeň. Jak by řekli mé děti. Ještě před rokem bych asi někomu řekla, že upadl hlavou na beton, kdyby měl takovéto nápady.
Jenže jak to tak někdy bývá, člověk míní a Bůh mění. Víc a víc jsem si během let uvědomovala, jak skvělým nástrojem je Biodanza a celý systém a že Rolando Toro (zakladatel) musel být génius. Najednou mi to došlo, vše dokonale zapadlo do sebe.
Mým životním posláním, vždy je, byla a bude LÁSKA a Biodanza je skvělá možnost, jak lásku šířit dál… Od této myšlenky nebylo už daleko k touze, která ve mně narůstala víc a víc, i když mi to zpočátku znělo bláznivě, bylo to tady. Povedu týdenní lekce (vivencie) Biodanzy. Ještě sice nevím, jak to udělám, ale půjdu do toho. A tak jsem následovala svou touhu a šla za ní krok za krokem. Nikdy jsem nezažila tak silný pocit podpory. Ne od okolí, ale z něčeho vyššího, co mě dokonale přesahovalo a vedlo.
Život mě přivedl k tomuto bodu, o kterém jsem se nenadála, že vůbec někdy nastane. Ale už se to děje… Nebylo to ale vždy takto, Biodanza mi často přináší a přinášela velkou škálu emocí a já jsem za ně vždycky tolik vděčná. Protože právě v tanci se často můžu projevit tak, jako nikde jinde. Co si zatančím na Biodanze se časem projeví i v mém životě. Proto si myslím, že žiju život víc autentický a přítomný než kdy jindy předtím.
Biodanza mi nejvíce pomohla uvěřit a důvěřovat životu. To je také důvod, proč jsem se postupně přestala bát. Krok po kroku nalézat vlastní důvěru v to, že život a situace v něm jsou dobré Vidím, také často, že tudy jít nemůžu, a tak si jen sama pro sebe řeknu: „Výborně tudy to nejde, tak jak to udělám, kudy se teď vydám, aby to pro mě bylo vyživující a plné podpory.“ Jednoduše hledám další možnosti a ony najednou začnou přicházet.
Jsem velmi vděčná a nadšená, že tu můžu být a tvořit pro lidi každý týden Vivencii a především vidět všechny ty krásné bytosti tančit a být spolu v nádherném poli lásky. Zpočátku Biodanza školy jsem si myslela, že tančit a být přímo v procesu Biodanzy je to nejlepší. Dělat facilitátora lidem bude určitě něco daleko horšího… Jenže se ukázalo, jak hluboce jsem se pletla a já si tuhle roli zamilovávám víc a víc, s každou další vivencií. Přihlásit se na večerní lekce Biodanzy můžeš hned tady.
Děkuji, že můžu.